Orgány Evropské unie

Evropský parlament (EP)
Členové Evropského parlamentu jsou voleni přímým všeobecným hlasováním na pět let. EP působí především v procesu demokratické kontroly, vypracování, úprav a přijímání evropských zákonů a dává návrhy pro politiku směřující k upevňování EU. Hájí lidská práva a udržuje kontakty se všemi demokraticky zvolenými parlamenty. Členové Evropského parlamentu nezasedají v rámci národních bloků, ale v rámci celoevropských politických frakcí, které sdružují všechny hlavní politické strany působící v členských státech EU.

Na rozdíl od národních parlamentů členských zemí Evropské unie má EP pouze omezené legislativní pravomoci. V současné době se na tvorbě právních předpisů EU může podílet následujícími způsoby
Konzultace - než Rada schválí návrh Komise, vyžádá si nezávazný názor Parlamentu
Spolupráce - poslanci mohou doplňovat návrhy Komise nebo Rady
Spolurozhodování
- na přijímání legislativy se podílí EP rovným dílem s Radou
- nedojde-li k dohodě, může EP návrh odmítnout
Souhlas - souhlas od EP se vyžaduje se pro důležité mezinárodní smlouvy, rozšíření EU a pro některá významná rozhodnutí v rámci Společenství
Rozpočet - pro schválení rozpočtu je nutný souhlas EP

Mezi důležité kontrolní činnosti EP především patří
- vyslovení souhlasu se jmenováním předsedy a členu EK
- vyslovením nedůvěry donutit EK k rezignaci
-právo interpelace
-právo být informován o činnosti Rady atd

Evropská komise (EK)
Evropská komise byla založena v padesátých letech na základě zakládacích smluv EU. Má 20 členů (předseda + 19 komisařů) jmenovaných na 5 let. Jmenování členů Evropské komise musí být schváleno Evropským parlamentem, který má také právo vyslovit jim nedůvěru. Komise je politicky nezávislou institucí, která reprezentuje a brání zájmy Evropské unie jako celku. Je hnací silou institucionálního systému EU: navrhuje legislativu, politiky a programy činnosti a zodpovídá za realizaci rozhodnutí Parlamentu a Rady.

Mezi tři nejdůležitější úkoly Evropské komise patří:
1/ Zabezpečuje provádění primárních smluv (Římské smlouvy, Smlouva o Evropské unii a další), jakož i aktů vydaných na jejich základě (nařízení, směrnice, rozhodnutí).
2/ Jako iniciátor se podílí se na tvorbě legislativy EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v některých společných politikách a v záležitostech mezinárodně-obchodních vztahů, je správcem společného rozpočtu. Na základě zmocnění může samostatně vydávat normy administrativního charakteru. K ochraně trhu ES před dumpingovými dovozy ze třetích zemí může na omezené období vyhlásit preventivní opatření. Vystupuje jménem Společenství při jednáních o dohodách o obchodní a hospodářské spolupráci se třetími zeměmi.
3/ Je ochráncem právního systému ES. Po zjištění porušení práva ES může podat proti rušiteli žalobu k Evropskému soudnímu dvoru.

Evropská Komise se většinou schází jednou týdně a svá rozhodnutí schvaluje prostou většinou. V praxi se však častěji používá zásada konsensu. Kromě toho se k urychlení práce v průběhu let vyvinuly tyto dvě procedury:

zmocňovací procedura
- každý člen EK je zmocněn samostatně rozhodnout o konkrétní (technické) věci, aniž by tím byla zrušena společná odpovědnost celé Komise
oběhová (písemná) procedura
- návrhy, u kterých se předpokládá obecná shoda, se písemně (prostřednictvím generálního sekretariátu) dávají na vědomí jednotlivým službám a kabinetům komisařů
- nejsou-li do určité doby předloženy žádné námitky, považuje se tento návrh za schválený

Rada Evropské unie
Rada Evropské unie (Rada ministrů) je hlavním rozhodovacím orgánem. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Reprezentuje členské státy a jejích schůzek se účastní jeden ministr z každé národní vlády EU. Vzhledem k širokému rozsahu oblastí, za něž je Rada zodpovědná, neexistuje v tomto orgánu stálé členství a konkrétní sestava ministrů závisí na tématu setkání. Rady se mohou zúčastnit ministři: * financí a obchodu * zemědělství * průmyslu * životního prostředí * dopravy * zahraničí, atd.

Pokud například Rada projednává otázky týkající se životního prostředí, pak se schůzky účastní ministři životního prostředí každého členského státu Unie a schůzka se nazývá "Rada ministrů životního prostředí".

Vztahy mezi EU a zbytkem světa se projednávají na zasedáních tzv. "Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy" složené z ministrů zahraničí. V této sestavě se Rada schází každý měsíc a rozhoduje i o záležitostech Společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Rada a Evropský parlament schvalují právní akty Unie podle návrhů, které vypracovala Evropská komise. Členem Rady je také předseda Evropské komise. Evropská rada se schází nejméně dvakrát do roka, aby definovala globální politické orientace Unie a v rámci evropské politické orientace Unie a v rámci evropské politické spolupráce prostudovala aktuální mezinárodní problémy.

Evropský soudní dvůr
Soudní dvůr Evropských společenství (často nazývaný jen jako “Soudní dvůr”) byl založen v roce 1952. Jeho úkolem je zajišťovat, že legislativa unie je interpretována a uplatňována ve všech členských státech stejně.

K Soudnímu dvoru se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, podniky i fyzickými osobami. Skládá se z jednoho soudce z každého členského státu (voleného na 6 let). Jsou zde tedy reprezentovány všechny národní právní systémy EU. I po rozšíření bude má každý členský stát svého soudce, v zájmu efektivnosti však bude Soudní dvůr zasedat i jako "velký senát” složený pouze ze 11 soudců, čímž se nebude muset vždy scházet plenární zasedání se všemi z nich.

Z důvodu schopnosti zvládnout tisíce případů, které jsou Soudnímu dvoru předkládány a pro zvýšení kvality právní ochrany občanům byl v roce 1989 zřízen "Soud prvního stupně". Tento soud zodpovídá za vydávání rozsudků u určitých typů právních sporů, zvláště v případě žalob fyzických osob a u případů týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže mezi podniky.

Jak "Soudní dvůr", tak i "Soud prvního stupně" mají svého prezidenta, který je zvolen svými kolegy soudci na funkční období tří let.

Evropský účetní dvůr (ÚD)
Účetní dvůr (neboli "dvůr auditorů") byl založen v roce 1977 a nahradil do té doby existující Rady auditorů jednotlivých Společenství. Je pověřen prováděním revize účtů a přezkoumáváním veškerých rozpočtů, příjmů a vydání všech institucí a agentur ES. Přezkoumává účetnictví, právoplatnost a řádnost všech finančních operací EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostředků.

Dvůr může požádat o informace a dokumentaci každou instituci, která má přístup k fondům EU a ta mu je musí poskytnout. ÚD se vyjadřuje k rozpočtovým a finančním projektům EU. Po ukončení každého rozpočtového roku předkládá Dvůr výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament a která se zveřejňuje v Úředním věstníku Společenství.

Při plnění svých povinností nesmí členové Evropského účetního dvora požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného orgánu.