Jak jsem se stala průvodkyní na Pražském hradě

Jako studentka gymnázia jsem přemýšlela, kde si o prázdninách vydělat nějaké peníze. Mnoho studentů jezdilo na velmi oblíbený sběr chmelu a pomáhalo v řadě různých firem. Mě bavilo studium historie, cizích jazyků a tak jsem hledala, jak tyto znalosti využít. Jedna velmi zajímavá možnost se nabízela. V rámci akce Studenti Pražskému hradu jsem nastoupila na brigádu právě tam.

Na léta prožitá na Pražském hradě vzpomínám velmi ráda. Dělala jsem tam snad vše.

Nejprve tzv. kustoda. To znamená, že v každé místnosti má nějaký člověk - kustod službu a dozírá na návštěvníky. Upozorňuje je, aby na nic nesahali, nesedali na nábytek atd. a také poskytuje informace. To mě moc bavilo, protože jsem v praktickém životě měla možnost procvičovat konverzaci v cizích jazycích. Také jsem se učila komunikovat s lidmi z celého světa, protože takový kustod se musí domluvit úplně s každým. To mi pak velmi pomohlo v práci průvodce. 

Pak jsem u vchodu do památkových objektů štípala vstupenky a nakonec jsem pracovala i v pokladně. V některých objektech jako byl Královský palác bylo vždy velmi rušno a den uběhl velmi rychle. Prázdniny utekly jako voda a já si domluvila celoroční spolupráci a chodila vypomáhat o víkendech. 

O dalších prázdninách jsem již nastoupila jako průvodkyně Pražského hradu. Musela jsem složit zkoušku z historie, dějin umění, dějin Pražského hradu i objektů. A huráá první turisté zde byli pro mě. Na tyto průvodcovské začátky vzpomínám velmi ráda. 

Pokračování v díle II. Jaké to je být průvodce v památkovém objektu.