Jeli jsme
            lehátkovým vozem na zájezd do Itálie. Jako vedoucí jsem byl s jedním
            z
    účastníků ubytován v prvním oddíle, hned vedle oddílu služebního, kterému
    jsme říkali
    kuchyňka. Ostatní místa ve voze byla obsazena. Měli jsme před sebou dosti
    dlouhou
    cestu, ale ta celkem příjemně ubíhala, téměř celý večer jsme s kolegou strávili
    u 
    průvodčího vozu. Pomáhali jsme mu s chystáním a roznášením večeře, také trochu
    s
    úklidem po večeři, u toho povídali, také nějaké to pivko a možná i štamprličku
    před
          spaním dali,
          prostě pohodový večer. Občas přišel poklábosit některý z účastníků
          a 
    také v rádiu pěkně hráli. Ulehnout jsme odkráčeli až po celní a pasové kontrole,
    aby 
    nás již pak nikdo ve spánku nerušil. Také tomu tak až do rána bylo. To jsme
    ovšem 
    netušili, že máme noční návštěvu, která nás ale opravdu nerušila. 
                                
    Před příjezdem do Benátek byla plánovaná snídaně. Včas jsem se probudil s
    tím, že
    musím všechno organizovat a že půjdu zase průvodčímu případně pomoci. My
    s kolegou jsme spali na spodních lehátkách, jedno ze dvou prostředních bylo
    sklopeno a na horním, pátém, byly složeny spacáky. Ještě rozespalý jsem se
    uprostřed oddílu protahoval, můj pohled spočinul na horním lehátku a já překvapením
    vytřeštil oči. Probudil jsem kolegu a šel pro našeho průvodčího, aby se též
    podívali. Na horním lehátku zcela spokojeně spala mladá dívka, zřejmě Japonka,
    o níž ani jeden z nás neměl ani tušení. Spali jsme zřejmě všichni včetně
    průvodčího tak tvrdě, že nechtěla rušit, našla si volné místo sama a ulehla.
    My však z toho ráno byli v šoku. Pracně jsme jí vysvětlili, že se jedná o
    soukromý vůz, nicméně noc již byla za námi, Benátky na obzoru, dívka se sbalila
    a přestěhovala do jiného vozu, za místo v lehátkovém voze pochopitelně nic
    neplatila a my jí popřáli šťastnou cestu. Jen jsme potom ještě dlouho tuto
    příhodu rozebírali a kroutili hlavou nad naší neopatrností, neboť nás také
    mohl někdo navštívit za zcela jiným účelem a v klidu nás třeba okrást. Hlavně
    že jsem jako vedoucí vždy všem účastníkům připomínal, aby si dávali na své
    věci pozor, aby nic cenného nenechávali u dveří do oddílů, aby spávali s
    doklady a penězi pod hlavou a podobně. Noční cestování má přece i svá rizika
    a my se přesvědčili o tom, že přináší i nečekaná překvapení.